můžeme se

pod to podepsat

Viola Jíchová je spisovatelka věnující se psaní lyrické poezie, psaní písňových textů a tvorbě melodií. Narodila se v roce 1982 a žije ve Zdicích u Berouna. Knižně debutovala v roce 2009 básnickou sbírkou Veselé slzy, za níž obdržela nominaci na Cenu Jiřího Ortena. Následovaly sbírky Doteky snů (2011), Odlesky a hlubiny (2012), Brána života (2014). V tvorbě se z počátku zabývala abstraktním pojetím skutečností a poté přešla do oblasti reálných témat. V současné tvorbě se dostává domů. Ne domu nebo bytu, ale k vědomí a smyslu života.

Též se věnuje psaní krátkých prozaických úvah, kterými své sbírky doplňuje. Některé své básně sama zhudebňuje. Účastnila se několika literárních soutěží, v nichž se umístila na předních místech. Např. soutěž Nejsem na světě sám. V roce 2016 jí vyšla báseň ve sbírce Praha ve100 slovech. Spolu s kolegy malíři a fotografy se účastnila v Praze několik společných výstav. Pro rok 2018 má připravenu vydat sbírku Na misce vah.

Domovu

 

Já miloval tě vždy svou duší celou,

i ty má vlasti byla jsi mi věrnou,

já měl tě rád pohledem a miloval slovy,

ty měl jsi plášť častokrát jinačí a nový.

 

Já viděl jsem tě v tvém šatu barevném,

ve kterém třpytil ses spolu s podzimem,

přišlo jaro a dalo ti opět jiný šat,

dalo ti vůně, jež vycházely ze zahrad.

 

Ty obdařen jsi býval bílým pláštěm,

já tou cestou procházel jsem každý den,

na mé šaty padaly vločky bílé,

ach, jak miloval jsem ty zimní chvíle.

 

Ty prožil jsi dobu zlou i radostnou,

ty štěstí i válku měl jsi u nohou,

tolika slz prolili jsme v té době,

všude bylo mnoho slz a též krve.

 

Dnes krásné jsou opět závoje tvé.

 

 

ze sbírky Veselé slzy

 

 

 

Nekonečná láska

 

Nekonečná je láska, když má třpyt,

je žárem slunce, jejž nelze uhasit,

je vodou živou, již pije každý,

kdo miluje navždy.

Láska je mocnou silou života,

je květem, který víc neodkvétá,

po zemi láska s lidmi putuje,

šťastna je, když s vážností miluje,

láska je sílou dvou srdcí toužících.

 

 

ze sbírky Doteky snů

 

 

Autorčiny úvahy:

 

Radost je zahrada, co zdobí naše srdce.

Štěstí je cesta do světa, kterou otevírá slunce a láska.

Pravá láska je oblak, který žádný vítr neodvane jinam.

Láska jest lodivod štěstí a předzvěst sebe.

Život je dar, který držíš ve svých rukách a štěstí je to, co dáváš.

Květy si lze vysázet, ale lásku lze jen hledat.

 

 

Galerie

Vytvořilo Studio Creatio v roce 2015

Papyro - stránky sami zdatných autorů vydávajících si knihy převážně vlastním nákladem.