Ukázka:

Max se mezitím začal nadšeně prohánět nahoru, dolů, přes kameny a přes kmeny spadlých stromů. Ještě před chvílí se bál, aby nespadl dolů, ale jako ještěrka se cítil bezpečně. Lacík ho lákal: „Maxi, poběž za námi, ukážeme ti spoustu báječných míst, o kterých vy lidé nemáte ani ponětí. A taky si můžeme dát závody. Já moc rád závodím.“ Max přitakal: „To já také moc rád závodím. Schválně, kdo tedy vyhraje.“ Lacerka se zasmála: „Abyste se vy dva závodníci nedivili, až vás předběhnu.“

Ještěrky zavedly Maxe na místo plné popadaných kmenů a skulin mezi kameny. Vždycky si tu hrály jako na hřišti. Ale nejen ony, rádi sem zavítali také různí broučci, pavouci a mravenci. Maxovi se mezi hrajícími kamarády náramně líbilo. Vyhrál si opravdu do sytosti.

Ukázka:

Již staletí shlíží na Hradec Králové vysoká, hrdá Bílá věž se zvonem Augustinem ve svém nitru. Pro mnohé je věž symbolem města a láká obyvatele od dětských střevíčků k vystoupání po více než 200 schodech na svůj vrcholek.

„Překvapení pro děti, to budete koukati! Překvapení pro děti, to budete koukati!"

Tak toto se stále dokola ozývalo jedné noci do nočního ticha nedaleko Bílé věže. Ptáte se odkud a co to má znamenat? V blízkosti věže na půdě jednoho z krásných domů bydlel skřítek Modrovousek, jemuž do daleka svítily jeho modré vousy. Měl rád různá překvapení a miloval děti. Stále přemýšlel, koho by mohl příjemně překvapit. A jednoho dne dostal nápad, děti přece zbožňují čokoládu… Začal se spokojeně smát pod svými modrými vousy a pobrukovat si: „Překvapení pro děti, to budete koukati!“ A přitom si nachystal kotlík a začal do něj přidávat různé nasušené bylinky, kterých měl ve svém půdním obydlí velké množství. Přihodil například dobromysl, levanduli, ale i kopřivu. A dál si pobrukoval: „To budou ale koukat…“ Znát všechny ingredience, které nakonec přidal do kotlíku, by bylo nad lidské síly a navíc je to tajemství!